Jaké to je pokuřovat vesmír? Nádherné a povznášející… Hlavně tehdy, je-li tím, kdo vás do toho vesmíru blaženosti zavede, vynikající herec a vypravěč Luděk Munzar.
Pokud jste z úvodních slov nabyli dojmu, že vás chci nabádat k užití psychotropní látky, můžete být klidní. Sousloví ‘pokuřovat vesmír’ totiž Luděk Munzar a jeho přátelé a kolegové letci používají coby poetické pojmenování pro létání ve větroni. A především o létání je jeho kniha (a nově i audiokniha) s názvem “…když jsem to slíbil!”
Když jsem to slíbil… Charakterní chlap sliby plní
V autobiografické knize (i když nejde o autobiografii v pravém smyslu slova) Luděk Munzar popisuje, jak se spolu se svým tatínkem už jako dítě okouzleně díval na oblohu a s obdivem sledoval letecké umění sportovních pilotů. Myslel přitom na české hrdiny, kteří na křídlech anglických Spitfirů nasazovali životy za druhé světové války. Tehdy tatínkovi slíbil, že jednou bude taky takhle létat. Svůj slib pak zopakoval u lůžka těžce nemocného přítele. Odtud název “…když jsem to slíbil!”
Titul knihy a audioknihy zní odevzdaně, jako by je pronesl člověk zoufalý z úkolu, jenž je nad jeho síly. Ale když se zaposloucháte (nebo začtete), zjistíte, že Luděk Munzar jakožto hlavní hrdina nebojoval s úlohou, jež by byla nad jeho síly, ale spíš s nedůvěrou v sebe samotného, s předsudky a obavami. Dlouho se chodil zpovzdálí dívat na sportovní letiště, než se odhodlal udělat první krok a zeptat se, zdali by zde mohl zúročit zkušenosti z větroně, s nímž se učil létat už v raném mládí. Jak už to tak bývá, ten malý krůček ho přenesl o velký kus dál. Nakonec si vedle ‘větrného oře’ osedlal i motorové letadlo a nejen, že pro radost tatínkovi proletěl nad rodným domem a udělal i několik akrobatických kousků, ale do oblak vzal také přítele, jemuž dal slib, že se spolu jednou proletí.
Autentické, humorné i dojímavé vyprávění
Když Luděk Munzar popisuje hodiny strávené vysoko nad zemí, jednomu by se hned chtělo vznést a podívat se na krásy našeho kraje z ptačí perspektivy. Líčení je ale natolik barvité, že má posluchač pocit, jako by v kokpitu seděl s vypravěčem – pilotem.
Nejsou to však jen krásné chvíle strávené ve vzduchu, které autobiografie zachycuje. Luděk Munzar vzpomíná i další důležité události a životní mezníky, jako je třeba narození dcery. Příhody ale s létáním vždy nějak souvisí, protože děj se odehrává většinou na letišti a v letadle. Nejhezčí z nich je zřejmě ta o nechtěném přistání (no, ale nebudu prozrazovat).
Herec vzpomíná i na osudy lidí, s nimiž se (nejen) díky létání setkal. O všech hovoří s pokorou a láskou sobě vlastní, a tak se člověk občas neubrání dojetí, které však střídají i úsměvné okamžiky. Náladu jednotlivých epizod skvěle dokresluje hudba, již Luděk Munzar sám vybral.
Zpočátku mi přišlo zvláštní, že vyprávění je ve třetí osobě. I když posluchač a čtenář ví, že jde o osobní příběh Luďka Munzara, užitá er-forma vyvolává nejistotu, jestli nehovoří o někom jiném. Zřejmě si chtěl uchovat určitý odstup, a tak odvyprávěl vlastní příběh z pozice nezúčastněného pozorovatele a hlavního hrdinu (tedy sebe) nenazývá jménem, ale mluví “o něm”. Třeba to má opodstatnění – když se Luděk Munzar dívá zpět v čase o čtyři, pět desetiletí, snad na své mládí nazírá očima moudrého muže, který v počínání nesmělého snílka vidí někoho docela jiného.
Kniha “Když jsem to slíbil” vyšla v roce 1998. Audioknihu, jež na jejím základě vznikla, natočil Luděk Munzar v Českém rozhlase minulý rok a Radioservis ji vydal letos v březnu. Za sebe ji velmi doporučuji – je to pohlazení na duši.
Rozhovor s Luďkem Munzarem nejen o knize a létání, ale i o pokoře k hodnotám a lásce k lidem, si můžete poslechnout níže.
Host do domu: Luděk Munzar (ČRo 2 – 8. února 2018)