Tom Hazard trpí anagérií – chorobou, o níž kromě něho ví jen hrstka stejně postižených. Ti nechtějí, aby se o ní dozvěděl kdokoli další, protože by se neradi stali pokusnými ‚zvířaty‘ moderní vědy. To, co je pro ně prokletím, je totiž pro zbytek lidstva snem – dlouhověkost.

Nakladatelství Metafora přišlo s dalším, do češtiny přeloženým dílem britského spisovatele Matta Haiga. Vězeň času vypráví jednoduchý příběh o zapeklitém osudu muže, v jehož životě je jedno desetiletí jako pouhý rok. Ve svých čtyřech stech letech tak vypadá jako čtyřicátník.

Šťastný to člověk, řekl by si někdo. Jenže Tom svou anomálií nesmírně trpí. Kolik bolesti a příkoří už musel zažít. Jeho matku popravili – když v době dospívání přestal Tom stárnout, všimli si toho lidé v okolí a nařkli ji z čarodějnictví. Další bolestnou zkušeností pro něj byla smrt milované ženy a následně i útěk dcery, která po otci dlouhověkost podědila .

Tom si s sebou nese všechny bolesti svého uplynulého života a propadá depresím. Setkáváme se s ním v době, kdy se stěhuje do Anglie a nastupuje na místo učitele dějepisu. Začíná tak novou osmiletou etapu. Aby okolí neodhalilo jeho tajemství, každých osm let mění své působiště – je to strategie spolku Albatrosů (dlouhověkých lidí), kteří se tak snaží své členy uchránit před prozrazením. Představitel spolku Hendich vše pečlivě koordinuje, jenže Tom už má jeho nařízení tak akorát dost. Trpí je jen proto, že doufá, že mu Hendich pomůže najít jeho před staletími ztracenou dceru.

Kniha, která vede k zamyšlení

Vězeň času není strhující dobrodružný román, ale psychologické dílo, které nutí čtenáře k zamyšlení. Tom je v průběhu svého 400letého života svědkem toho, jak se v cyklicky, jen s drobnými obměnami, opakují různé dějinné vzorce a společnost se dopouští stále týchž chyb. Přemítá nad smyslem života a nad společenským zřízením a my se spolu s ním zamýšlíme nad tím, kam lidstvo dospěje, když technicky vyspělo dříve než morálně.

Ačkoliv knížka má existenciální podtext, není náročným filozofickým čtením, které by nudilo. Jistě Zaujme každého, kdo v literatuře nehledá jen příběh, který se dá zhltnout za dva večery, ale rád se u knížky zamyslí. Kdybych měla Vězně času percentuálně ohodnotit, dala bych mu 85 procent, i když nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem četla. Dávám ale zelenou všem knihám, které nenabízejí jen konzumní čtení, ale nutí lidi přemýšlet.

Knížka je čtivá a zajímavá tím, že nabízí několik vrstev příběhů odehrávajících se v různých staletích. Jde o příběhy, které se určitým způsobem odrážejí v naší a Tomově současnosti.  Některým ‚vrstvám‘ je věnováno více prostoru, jiným méně. Já osobně jsem si z toho odnesla dojem jakési útržkovitosti, čehosi nevyřčeného. Čekala jsem třeba dobrodružství po boku kapitána Cooka, ale nakonec šlo jen o kratičké epizody. Přesto jsem si ze čtení odnesla vcelku dobrý dojem a se sympatickým hlavním hrdinou, který dokázal vzbudit soucit, jsem se cítila dobře.

Matt Haig: Vězeň času
Název originálu: How to stop time
Metafora, 2018
300 stran, vázaná s přebalem