Taky patříte k lidem, kterým je nejlepším pohaněčem k práci termín jejího odevzdání? Kupí se vám úkoly, ale nemůžete se přimět k jejich splnění? Uvádí se, že prokrastinací či prekrastinací (tedy předstupněm prokrastinace) trpí 80 procent studentů a pracujících. Pokud patříte mezi 20 procent těch, kteří k plnění povinností nepotřebují tlak, narodili jste se pod šťastnou hvězdou.
O prokrastinátorech, jak se označují lidé se sklonem k chorobnému odkládání povinností, se někdy hanlivě říká, že jsou prostě jen líní. Jenže lenost a prokrastinace spolu nemají nic společného. Rozdíl mezi lenochem a prokrastinátorem je v tom, že lenoch na práci jednoduše kašle a nic si nedělá z toho, že se mu hromadí, nebo že svou nečinností omezuje jiné. Prokrastinující člověk práci stále odkládá, protože ho trápí podvědomá obava, že ji nedokáže odvést dobře. Na rozdíl od lenocha je z neschopnosti frustrován a nezřídka propadá depresím. Ve skutečnosti jde o civilizační chorobu.
Prokrastinace ale neznamená, že budete trpět vážnými psychickými problémy. Prokrastinace je už to, že je vaším zvykem odkládat věci na poslední chvíli. Víte, že je zrealizujete, ale nedokážete se přimět k tomu, abyste je udělali v klidu a věnovali jim delší časový úsek.
Je možné, že takhle válčíte celý život a funguje vám to – vždycky všechno splníte, i když s vyplazeným jazykem, a nakonec jste spokojeni vy i vaše okolí. Máte sice za sebou pár nevyřešených záležitostí, ale jsou to drobnosti, které mrzí jen vás – třeba že jste se ještě neobjednali k ortopedovi, a to už vás ty ploténky bolí přes půl roku (prokrastinace se většinou propisuje i do osobního života). Nezřídka se však stává, že se problém s chorobným odkládáním prohloubí natolik, že na dotyčného začne doslova všechno padat.
„Prokrastinující lidé mají menší úspěch v práci i v osobním životě, často trpí různými zdravotními problémy, protože neřeší jejich příznaky.“ Petr Ludwig
Je prokrastinace i váš případ?
- Máte před sebou větší úkol. Na jednu stranu je to pro vás výzva, jenže na druhou se vám do něj vůbec nechce.
- Navíc vůbec nevíte, kde a čím začít. Nechce se vám nad tím ani přemýšlet.
- Napadají vás vtíravé myšlenky typu: „Deadline je až za dva týdny, tak se přece nic nestane, když na tom začnu dělat až zítra.“ Jenže zítra vás od práce odradí stejná myšlenka.
- Když už se rozhodnete pustit se do toho, máte potřebu ještě udělat spoustu dalších věcí – zalít kytky, poklidit si stůl, projít si Facebook, přečíst si zprávy atp. Máte dojem, že se tak na následující činnost duševně připravíte.
- Přitom všem cítíte podivný pocit kolem žaludku. Někde hluboko ve vaší mysli zní: „Sakra, ale už bych se do té práce měl/a pustit!“
Co je spouštěčem prokrastinace?
Jak ve své knize Konec prokrastinace uvádí Petr Ludwig, důvodem k chorobnému odkládání povinností je fakt, že jsme k sobě neobjektivní a nevěříme, že svou práci odvedeme dobře.
Dalším spouštěčem je možnost volby. V danou chvíli se můžeme rozhodnout, co budeme dělat (např. na který e-mail odpovíme, který telefon zvedneme nebo jestli dřív než e-mailovou schránku otevřeme webový prohlížeč a obhlédneme sociální sítě). Nakonec to dopracujeme tak daleko, že si třeba nevybereme žádnou a jen zíráme do prázdna a ťukáme prsty do stolu – to už je rozhodovací paralýza.
Jak skoncovat s prokrastinací
Petr Ludwig radí zbavit se v první řadě negativních návyků. Jste-li kupříkladu zvyklí před započetím práce projít Facebook, prostě se zapřete a nechoďte na něj. Účinné je, když si cestu k otevření webové adresy uděláte složitější (např. záložku stránky, která na vás kouká hned při otevření webového prohlížeče, schováte do několika podsložek, abyste se k ní museli složitě proklikat). Ještě účinnější je, když si na sebe za negativní návyk vymyslíte nějaký trest – např. pět dřepů za to, že jste před započetím práce otevřeli Facebook.
Dalším krokem je osvojení si pozitivních návyků. Ale pozor, chce to začít pozvolna. Pokud si uložíte, že budete pravidelně cvičit, rozhodně byste se hned v první den neměli odrovnat hodinou v posilovně. Začněte třeba deseti minutami cvičení denně, po týdnu přidejte dalších pět minut, po dalším týdnu dalších pět. Jste-li spisovatel a chcete dokončit práci na rozepsaném díle, neukládejte si napsat každý den pět stránek. Úplně stačí jeden odstavec, další týden dva, o další týden později tři odstavce. Systém se vám hezky zajede a uděláte si z dané činnosti návyk (mám to ozkoušené).
Důležitá je samozřejmě motivace – ne však ta vnější, kdy něco děláme, protože musíme (např. musím hodně pracovat, protože splácím hypotéku), ale vnitřní, kdy něco dělám, protože mě to baví.
Samostatnou kapitolou pro práci a volnočasové aktivity je také efektivní rozvržení časového harmonogramu (time management), což je ale kapitola sama o sobě a určitě se k ní na svém blogu ještě vrátím.
V neposlední řadě je důležité zapracovat na sobě, své psychice a sebevědomí – ty mají na rozvoj prokrastinace zásadní vliv. Petr Ludwig v knize Konec prokrastinace nabízí řadu konkrétních cvičení, která vám s tím pomohou. Díky nim svůj problém začnete řešit opravdu do hloubky.
Poslechněte si rozhovor s Petrem Ludwigem:
Foto: Wikimedia Commons (CC0 Public Domain), konec-prokrastinace.cz