„Tuhle knížku si autor vydal sám, to ani číst nebudu.“ Taková byla reakce účastnice jedné internetové diskuze, do které jsem kdysi nahlédla. Uživatelka tak reagovala na doporučení jedné nejmenované knihy. V daném fóru se pak rozvinula polemika nad tím, jestli jsou knihy vydané vlastním nákladem bez výjimky škvár. A tak dnes přináším pohled z vlastní zkušenosti.

Během své několikaleté praxe literární redaktorky jsem se setkala s řadou rukopisů, které si autoři vydali vlastním nákladem, a několik let od vydání nás oslovili s tím, že mají na knížku pozitivní ohlasy a že by přece jen rádi s naší pomocí zkusili najít nakladatele. Takových rukopisů prošla redakcí celá řada. Na základě rukopisů, které jsem sama četla, a také na základě posudků svých kolegů musím říct, že vynést jednostranný soud o knihách vydaných vlastním nákladem nelze. Důvodů je hned několik.

1. „Když nechce vydat nakladatel, vydám si to sám.“

Jsou autoři, kteří rukopis nabídnou řadě nakladatelství a pokaždé se setkají s odmítnutím, nebo se reakce nedočkají vůbec. To ale nemusí znamenat, že je jejich dílo nekvalitní – prostě se třeba jen netrefili do správné redakce, do vkusu redaktora nebo nakladatelství do edičního plánu. Nakonec se tedy rozhodnou, že se doprošovat nikde nebudou a do vydání knihy investují vlastní peníze.

Samozřejmě, že je možná i varianta, že se autor z nakladatelství dozvěděl, že je jeho dílo nekvalitní, ale protože on sám si myslí něco jiného a třeba je i povzbuzován pozitivními ohlasy někoho z přátel, rozhodne se vydat si knihu sám. Je sice otázkou, jestli negativní hodnocení nakladatelství vychází ze subjektivního pohledu jednoho redaktora, nebo jde o objektivní odsudek. Jsou ale i tací autoři (moje kolegyně jim říká grafomani), kteří absolutně neovládají základy tvůrčího psaní a protože nejsou schopni a ani ochotni připustit, že psát neumějí, snaží se své výtvory prosadit za každou cenu.

2. „Já už chci mít svoji knihu v ruce!“

Jak jsem zmínila, úspěch nabídky rukopisu závisí i na tom, jestli se autor trefí do edičního plánu či vkusu redaktora – a to je stejné, i když jsme nabízeli rukopisy my v literární agentuře. Když si nakladatelský redaktor vyžádá rukopis ke čtení, nakonec nám třeba napíše, že se mu dílo zdá takové nebo makové, nebo že jemu se líbí, ale redakce ho neschválila, protože je to mimo ediční plán. Když je autor dostatečně trpělivý a nechá nás rukopis nabízet třeba čtyři roky, najednou dostane tu skvělou zprávu, že máme nakladatele a třeba je to i ten samý, který před dvěma lety dílo odmítnul. Důvod je prostý: změnil se ediční plán, nebo do redakce přišel nový redaktor, který na dílo pohlíží jinýma očima – ano, i tato práce je o subjektivním pohledu jednotlivců.

Jenže netrpělivý autor třeba už rok poté, co jsme jeho rukopis začali nabízet (to je, mezi námi, pro komunikaci s nakladateli velmi krátká doba), píše, že už být zastupován nechce, protože si knihu vydá sám. Nemůže se prostě dočkat okamžiku, kdy už tu svoji knížku bude držet v ruce, a to zastiňuje jeho úsudek natolik, že si není schopen uvědomit, jaké martýrium ho čeká.

Nejde jenom o příběh

Kvalita díla vydaného vlastním nákladem se dá nicméně posuzovat z více pohledů – nejde jen o atraktivní příběh, ale i o celkové zpracování. A tady už se dá říct, že „samonákladové knížky“ většinou pokulhávají např. po jazykové nebo grafické stránce. Opět to není pravidlo, ale veškerá práce, kterou v nakladatelství odvedou profesionální jazykoví redaktoři, grafici a „markeťáci“, padá na bedra autora. Ten kvůli neznalosti zákonitostí knižního trhu nebo z důvodu omezených finančních možností některý z kroků přípravy titulu podcení, což se podepíše na celkové úrovni knihy.

Jak tedy poznat, že kniha stojí za přečtení?

Recenze knihy nebo komentáři v knižních databázích mohou napovědět víc, ale i nad nimi visí malý otazník: Nezaplatil si zrovna tuhle recenzi autor knihy? I to se samozřejmě může stát, otázkou však je, jestli si autor zaplatil pozitivní hodnocení, nebo redaktorovi či blogerovi svou knihu poslal k objektivnímu posouzení zcela zdarma. Každopádně bych to brala tak, že i u knihy vydané nakladatelstvím se můžete „seknout“ – dobře udělaná reklama nebo skvělá hodnocení vás nalákají a nakonec zjistíte, že je to škvár. A s tím asi máme zkušenosti všichni.

Foto: Pixeles (CC0)