fbpx 302862056976104

„Hele, já si ale myslím, že není dobrý zavírat ty seniory do tmy,“ zareagovala kamarádka, když jsem jí sdělila, že jsem začala pracovat pro sociální podnik Návštěvy POTMĚ. Není jediná, koho ten mírně zavádějící název svedl k takové představě. Dovolte mi tedy, abych všem, kteří se s tímto projektem ještě nesetkali, jeho fungování přiblížila.

Návštěvy POTMĚ jsou vedle sbírkové akce Světluška jedním z projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu. Oba vznikly za účelem pomoci nevidomým – Světluška v rámci charitativních akcí sbírá finance, Návštěvy POTMĚ zase umožňují zrakově hendikepovaným uplatnit se na pracovním trhu, a to způsobem prospěšným pro zaměstnance i jejich klienty – jde totiž o službu poskytovanou nevidomými seniorům. Prostě a jednoduše – slabozrací a nevidomí chodí navštěvovat obyvatele domovů pro seniory, pečovatelských a odlehčovacích služeb, případně přímo do domácností.

Cílem Návštěv je zpestřit seniorům všední dny. Někdy stačí přijít si s nimi na hodinku, hodinku a půl popovídat, vyslechnout vyprávění o tom, jaké to bylo za jejich mladých let, případně si s nimi zahrát nějakou hru, zazpívat si s nimi a podobně.

Jak už jsem předznamenala v úvodu, žádná z aktivit neprobíhá potmě. Ono slovo v názvu projektu odkazuje na fakt, že dané služby poskytují seniorům nevidomí. Hodně lidí si Návštěvy POTMĚ automaticky spojí s populární Kavárnou POTMĚ. V žádném případě nezatemňujeme místnosti, nezhasínáme a nevodíme klienty do temných komor jen proto, aby měly návštěvy ty správné grády. Společně strávené chvíle nemají být horor, ale pohoda. A to většinou jsou.

Nevěřili byste, jak ty lidičky dokáže vzpružit, když za nimi někdo přijde na návštěvu a po nějakou dobu se věnuje jen jim. „Vy jste vážně přišla za mnou? To jste mi udělala velkou radost!“ slyšela jsem při první návštěvě od jedné z paní, za nimiž dnes už docházím pravidelně. Byla viditelně potěšená, že za ní přišel někdo, komu může povyprávět.

Ne, že by se v domovech a stacionářích klientům nikdo nevěnoval. Představa pochmurného prostředí, spousty seniorů, z nichž někteří bezcílně bloumají po chodbách, další posedávají ve společenské místnosti u televize a ti nepohybliví leží na pokojích a jen čekají, až je někdo přijde převléct a omýt, je opravdu zkreslená. Alespoň v zařízeních, která navštěvuji já a moji kolegové, se setkáváme s velmi milým a ochotným personálem, především pak s aktivizačními pracovnicemi, jejichž úkolem je zajistit klientům zábavu – společenské hry, ruční práce, tréningy paměti, výlety atd. Většinou jde o nadšené ženy, které svou práci dělají s nadšením a mají „ty své dědečky a babičky“ opravdu rády. Jenže na jednu aktivizační pracovnici připadá deset a více seniorů, takže se jim nemohou věnovat úplně individuálně, což seniorům samozřejmě schází, protože potřebují mít někoho, s kým si můžou popovídat a svěřit se mu se svými starostmi i drobnými radostmi. A v tomhle právě my, návštěvníci, můžeme být nápomocni.

Když budu mluvit za sebe, jde o nesmírně přínosnou a naplňující práci. Poznala jsem díky ní spoustu úžasných lidí a navázala nové vztahy napříč generacemi. Okruh mých přátel se rozšířil nejen o klienty – seniory, ale třeba i o aktivizační pracovnice, s nimiž spoluvytvářím program návštěv. Navíc pro mě samotnou má tahle práce doslova terapeutické účinky.

Pokud máte ve své rodině někoho v seniorském věku, kdo by občas nějakou návštěvu navíc uvítal, můžete mu tuto službu objednat třeba jako dárek. Na našich stránkách www.navstevypotme.cz si dokonce můžete prohlédnout profily Návštěvníků a vybrat své mamince, tatínkovi, babičce nebo dědečkovi člověka, který má podobné zájmy jako oni a snáz tak najdou společná témata. Máme mezi sebou kolegy hudebníky, literáty, maséry, sociální pracovníky a další profese. Řada z kolegů má taky vodicí psi, kteří jsou mezi seniory obzvlášť vítanou návštěvou. Služba je dostupná v Praze i v regionech (v Brně, Plzni, Olomouci, Jihlavě, Liberci ad.). Takže pokud jste v dosahu, není problém službu zajistit i u vás, resp. u vašich příbuzných.

 

Anna Burdová

Anna Burdová

autorka

Je mi 34 let, ráda píšu, miluju zvířata a přírodu, knížky, svou práci a život – ani můj zrakový hendikep mi nebrání, abych si ho užívala ve všech jeho krásách. Přečíst si o tom můžete na mém blogu, nebo v mých knížkách, do kterých se snažím vnést všechno, co je mi milé. Nebo si o tom můžeme popovídat při autorském čtení či besedě. Více o mně ⇒

Vězeň času: Kniha, s níž budete putovat staletími

Tom Hazard trpí anagérií – chorobou, o níž kromě něho ví jen hrstka stejně postižených. Ti nechtějí, aby se o ní dozvěděl kdokoli další, protože by se neradi stali pokusnými ‚zvířaty‘ moderní vědy. Číst více ⇒

Se Světluškou jsme pokřtili kalendář na rok 2019. Kmotrem je Saša Rašilov

Ve čtvrtek 8. listopadu jsem měla tu čest zúčastnit se křtu kalendáře Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška.  Číst více ⇒

Trápí vás prokrastinace? Zbavte se frustrace z nesplněných úkolů

Taky patříte k lidem, kterým je nejlepším pohaněčem k práci termín jejího odevzdání?  Uvádí se, že prokrastinací či prekrastinací trpí 80 % … Číst více ⇒

Pin It on Pinterest

Share This