Sobotní večer (17. října) jsme s Dixinkou strávily v Pražské křižovatce, kde se odehrál 16. ročník benefičního koncertu Světlo pro Světlušku. Pro mě i Didi to byla první zkušenost s živým vysíláním. Že to šlo i bez nervů a všechno proběhlo skvěle i za protikoronavirových opatření, je zásluhou celého organizačního týmu, který nejen, že měl vše pevně v rukou, ale také na místě vytvořil maximálně pohodovou atmosféru.
Letošní ročník se lišil hlavně v tom, že hudební vystoupení byla předtočená a prokládaly se jimi živé vstupy moderátorů a medailony natočené v létě. Díky tomu koncert vyhověl všem epidemiologickým opatřením a na místě asi nebyl takový frmol, jako v předešlých letech (to osobně neposoudím, protože jsem na koncertě byla poprvé). Navíc byla akce bez publika, takže pro nás začátečníky to byly ideální podmínky.
Koncert moderoval Karel Kovy Kovář a Veroniku Khek Kubařovou, která pro nemoc musela akci odříct, zastoupila Ewa Farna. Taková drobnůstka – ještě, když jsme v 28. srpna s kolegyní Maruškou Zemanovou a s Kovym natáčeli medailon v Českých Budějovicích, kde tou dobou sídlila i Světluščí Kavárna POTMĚ, bavili jsme se o tom, jestli Kovy bude letošní koncert moderovat. Gábina Drastichová, ředitelka Světlušky, tehdy říkala, že koncert bude moderovat Veronika Khek Kubařová, ale podle toho, jak se zamyslela, jsem usuzovala, že se jí v hlavě zrodila myšlenka Kovyho k Veronice „přidat“. Když jsem se v září dozvěděla, že koncertem provede právě tenhle tandem, potěšilo mě to.
Kovy by na koncertu tak jako tak byl, protože jsme po těch téměř dvou měsících měli s ním a s Maruškou před kamerami shrnout, jak jsme využily jeho rady, jakým způsobem se prezentovat na sociálních sítích. To naše zhruba tříminutové vystoupení jste mohli vidět (a z iVysílání ČT stále můžete) zkraje pořadu. Tímto se omlouvám těm, co mi „vytkli“, že jsem si neudělala reklamu na své knížky. Ano, byla jsem připravena říct něco v tom smyslu, že Kovyho rady ohledně propagace na sociálních sítích využiji k šíření povědomí o svých knížkách, ale nakonec jsem se soustředila na to, co říct o svém připravovaném podcastu (o tom ale víc v dalším příspěvku) a na milé knížky jsem zapomněla – představte si to!
Suma sumárum, atmosféra byla výborná, od maskérny, přes kostymérnu a kadeřnický koutek až po pódium. I když už před devátou večer velká část Světluščího týmu zívala a snila o posteli (po celodenním maratónu není divu), ve 21:20 všechno vypuklo a než jsme se my účinkující prostřídali před kamerami, najednou bylo 22:40 a byl konec. Během koncertu diváci poslali prostřednictvím DMS, hovorů na call centrum a na účet Světlušky přes dva miliony korun, což je báječný, vezmu-li v úvahu, v jaké situaci se naše společnost nachází a kolik lidí žije v nejistotě, co bude dál.
Mezi svými známými mám hodně lidí, kteří chtěli přispět a čekali na vysílání koncertu v přesvědčení, že poslat DMS můžou jen během něj. DMS i příspěvky na speciální účet lze posílat kdykoliv – klidně i teď. A jsou i další způsoby, jimiž „do kasičky“ přisypete nějaký ten peníz – třeba aktivita „Rozběhejte Česko pro Světlušku“. Více na stránkách Nadačního fondu Českého rozhlasu.
Dodatečně chci moc poděkovat ředitelce Světlušky Gábině Drastichové, celému jejímu týmu a všem dalším zúčastněným, že akci i za ztížených podmínek dovedli k dokonalosti a postarali se o nezapomenutelný zážitek, který jsem si určitě neodnesla jenom já. Poděkování patří taky všem, kteří Světlušce přispívají, protože jejich finanční dary jdou na dobrou věc. Mně už pomohly dvakrát při pořizování pomůcek a řadě mých zrakově handicapovaných známých a kolegů taky. Děkujeme, že nám pomáháte!