Ve čtvrtek 18. září proběhl křest knihy „Něžně tě pohřbím“, na jejíchž úpravách spisovatelka Lenka Petřeková pracovala v mém mentoringovém programu. Mohlo se mi od klientky dostat většího vyznamenání, než když mě požádala, abych byla kmotrou knihy, na které jsme spolupracovaly?
Je to rok, co jsme s Lenkou ladily její vznikající thriller, a byly to nervy pro nás pro obě.
Z mého pohledu sice šlo o dobře napsané dílo, které jen potřebovalo dovést do lepší formy, ale na rukopis byl docela spěch a já jsem v tu dobu ještě musela skloubit práci literárního mentoringu se zaměstnáním. Navíc, když mě nakladatelství George Publishing oslovilo s poptávkou vedení dvou jeho autorek (kromě Lenky Petřekové jsme spolupracovali ještě na knize V kruhu Evy Vášové), nebyla jsem si jistá, jestli zvládnu souběžně pracovat na dvou tak náročných tématech, navíc u mě ne zrovna vyhledávaného žánru.
Pro spisovatelku Lenku Petřekovou to bylo podle jejích slov náročné proto, že obsah konzultovala s kriminalistkou a cítila velký závazek předat příběh fakticky správně a uvěřitelně. A poprvé měla takříkajíc za zády někoho, jako jsem já; když jí prý nakladatel řekl, že jí domluvil spolupráci s mentorkou, Lenka se zhrozila, jaká autoritativní paní mentorka bude „lektorovat“ její rukopis. Docela jsme se zasmály, když o tom vyprávěla během našeho rozhovoru.
„Ze psaní mívám noční můry.“ S Lenkou Petřekovou nejen o její knize Něžně tě pohřbím
Všechno je jednou poprvé
Pro mě byla tato událost důležitá hned v několika ohledech. Jednak kmotrou knihy jsem byla poprvé, a navíc jsem se na křtu mohla osobně setkat s lidmi, které jsem doposud znala jen z online spolupráce (autorkou Lenkou počínaje, přes moderátorku Alžbětu Blahutovou, až po nakladatele Jiřího Žamberu).
Osobně jsem křest vnímala jako završením jedné z úspěšných spoluprací a zároveň i určitou oslavu začátku mé profesní cesty – tedy ne, že by práce literární redaktorky a mentoring pro spisovatele byly nové, až letos jsem se ale odhodlala opustit zaměstnání a věnovat se už jen své milované literatuře (vlastnímu psaní i spolupráci s autory a nakladateli).
Knihu jsme křtili v knihkupectví Knihy Dobrovský na pražském Masarykově nádraží, což pro mě bylo také z několika důvodů mile symbolické. „Masaryčka“ je mi krásnou vzpomínkou na dětství a cesty od Vltavy do měst nad Labem.
Pohádka se šťastným koncem má název „Něžně tě pohřbím“
„Pohádkou“ mám teď na mysli spíš projekt, který se podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Ačkoliv jsme knihu křtili na podzim, vyšla už na jaře a Lenka ji dokonce prvním čtenářům podepisovala na veletrhu Svět knihy. První náklad se ale v krátkém čase rozprodal, takže jsme vlastně křtili dotisk.
Děj thrilleru samozřejmě žádnou pohádkou není. Popisuje motivy a počínání sériového vraha a okolnosti rozkrývání jeho (a nejen jeho) zločinů.
Z takto stručného popisu by se sice mohlo zdát, že je to námět jako spousta dalších, Lenka Petřeková však v postavě vraha stvořila člověka, který vzbuzuje soucit. Jak je to možné? Také to jsme probíraly v našem nedávném rozhovoru.
Co je mentoring pro spisovatele?
Spolupráce 1:1. Máte vedle sebe parťáka, který vám poradí a motivuje vás.
Mentor je profesionál z oboru, který vám pomůže v začátcích i při cizelování knihy před vydáním.
Co bude dál? Další mentoring a další kniha
Není to hudba vzdálené budoucnosti, ale současnost. Na Lenčině dalším rukopisu už totiž pracujeme. Kniha, která i tentokrát přinese silný příběh a spoustu námětů k zamyšlení, by měla vyjít na jaře 2026 a jistě ji opět najdete mezi knižními novinkami nakladatelství George Publishing na veletrhu Svět knihy Praha.