DVĚ KNIŽNÍ NOVINKY: Jonáš a léčivá kobylka Jitřenka a Pohádky před spaním

Čtvrtek 30. října pro mě byl slavnostní hned dvojnásob. V ten den totiž oficiálně vyšla má druhá knížka z řady ZVÍŘECÍ POMOCNÍCI a téhož dne večer se v knihkupectví Knihy Dobrovský v OC Arkády Pankrác konal křest charitativní sbírky pohádek, jejíž výtěžek putuje na pomoc onkologicky nemocným dětem.

Po Klárce a vodicím psovi Daisy přichází Jonáš a léčivá kobylka Jitřenka

Když jsme s nakladatelstvím Fragment v roce 2020 připravovali knížku Klárka a vodicí pes Daisy, inspirovanou mým čerstvým soužitím s Dixinkou, přišel návrh na vytvoření série ZVÍŘECÍ POMOCNÍCI, v níž bychom mohli pokračovat příběhy o zvířatech, která pomáhají lidem.

Nemusela jsem dlouho přemýšlet, abych věděla, že příští kniha bude o koních. Nejen proto, že koně jsou moje další velká (i když stále spíše platonická) láska, ale když se mě pak děti v dopisech a na besedách ptali, jestli napíšu taky něco o koních, bylo jasno.

Kdo jsou Jonáš a Jitřenka?

Jony je devítiletý chlapec, který to nemá zrovna jednoduché. Ne tak kvůli dětské mozkové obrně, ale spíš kvůli lidem a okolnostem svého života. Poznáváme ho ve chvíli, kdy přijíždí do nového domova. Jeho pěstounka, teta Maruška, je moc hodná a vypadá to, že by u ní chlapec konečně mohl najít láskyplné zázemí.

Stejně jako Jonáš začíná svůj nový příběh i kobylka Jitřenka. Ta už delší dobu stojí opuštěná v rozblácené ohradě a o čerstvé trávě a voňavém seně si může nechat jen zdát. Naštěstí se jí ale ujmou tři hodné ženy. Převezou ji na farmu Vlaštovka, kde žije spousta dalších koní a zvířat. A taky dětí!

Je nasnadě, že farma Vlaštovka a její lidští a zvířecí obyvatelé jsou ti, kteří propojují osudy návštěvníků a vytvářejí nová přátelství. Jonáš to má na farmu kousek a jakožto velký milovník zvířat je tu brzy jako doma. Poznává prima kamarádky Amálku a Sofii (i když s Amálkou to zrovna neklapne na první dobrou) a mezi dětmi, které na farmu docházejí na hiporehabilitaci (ozdravné jízdy na koních), se seznamuje s Davídkem – klučinou, který má poraněnou páteř po autonehodě, během níž navíc přišel o maminku. David s Jonym si okamžitě padnou do oka a rozumí si… skoro jako bráchové! Je tu ale jistá potíž… Aby z nich opravdu mohli být bráchové, museli by dát dohromady tetu Marušku a Davidova taťku, což se zdá nerealizovatelné.

Mezi všemi těmi vztahovými periperiemi má však Jony jednu velkou radost – učí se jezdit na koni a plní si tak svůj velký sen. Kobylka Jitřenka se mu stává skvělou parťačkou, takže začnou pomýšlet i na společnou parajezdeckou kariéru.

Ukázky z knížky

Křest charitativní sbírky pohádek

Pohádky před spaním (Naše nakladatelství, 2025) jsou souborem 31 pohádkových příběhů od stejného počtu českých autorů. Křest knihy proběhl 30. října v knihkupectví Knihy Dobrovský v OC Arkády Pankrác a kromě nás s Dixinkou se ho účastnilo (pokud si dobře vzpomínám) osmnáct z třicítky spisovatelek a spisovatelů, kteří do souboru přispěli.

Knížku spolu s Evou Vopičkovou Fučíkovou, předsedkyní spolku HAIMA, v jehož prospěch putuje výtěžek z prodeje knížky, pokřtily zúčastněné děti. Šampaňským se samozřejmě nepolévalo – to se knížkám nedělá, navíc knížkám pro děti a za účasti dětí. Kmotříčkové sypali kouzelný prach.

A jejich přání byla vskutku věcná a originální – ať se knížka rychle prodá a může se udělat dotisk a autorům prý děti přejí slávu ještě za života, ne až umřou.

„Pohádky před spaním“ pomáhají spolku HAIMA.cz

Spisovatelé, kteří do knížky přispěli, dostali (nebo ještě dostanou) symbolický honorář ve výši 1 000 Kč. Z prvního nákladu knížky Pohádky před spaním pak 175 tisíc korun půjde ve prospěch již zmíněného spolku HAIMA.

Ten pomáhá dětem s onkologickým (přesněji hematoonkologickým) onemocněním a jejich rodinám (rodičům, sourozencům atd.). Poskytuje podporu po dobu léčby i během dlouhodobé rekonvalescence, a to např. formou psychologické a praktické podpory či pořádáním ozdravných pobytů.

Proč děti z onkologie?

Mohlo by se zdát, že přispět na dobrou věc je samozřejmost. Pro mě ale spolupráce na této knížce byla něčím víc. Je to až symbolické, že je tomu 35 let, co jsem sama onemocněla onkologickým onemocněním, v jehož důsledku jsem přišla o zrak. Podpora tohoto projektu tedy pro mě byla víc než jen využitou příležitostí.

Několikaměsíční pobyt na motolské onkologii je nevelkým souborem velmi silných vzpomínek (nevelkým proto, že jako dítě, navíc pod vlivem silných léků, si toho tolik nepamatuji). Dodnes vzpomínám na situace, kamarády – spolupacienty a jejich maminky. A i když se to může zdát zvláštní, mám i krásné vzpomínky. Zároveň vnímám, že šlo o důležitou kapitolu mého života.

Kde se vzal nápad na mou pohádku?

Letos na jaře mě z redakce oslovili, že připravují charitativní knížku na podporu onkologicky léčených dětí. Ráda jsem přispěla svou troškou (doslova – moje pohádka je nejkratší). V pohádce o panáčkovi a panence z domečku, který předpovídá počasí, jsem zúročila námět, který jsem dlouhá léta nosila v hlavě. Podobný meteorologický domeček mám totiž doma. Přála jsem si ho už od dětství, kdy jsem ho vídala v okně jednoho domu v sousedství.

Když jsme jednou z domečku při úklidu otírali prach a vyběhl z něj maličký pavouček, přišla mi ta situace tak roztomilá, že jsem si předsevzala napsat o ní pohádku.

A tak, když přišla od Dobrovských nabídka spolupráce, nemusela jsem přemýšlet dlouho.