Odvaha, sebeobjevování, zpětná vazba a otevírání nových obzorů. Takový byl první seminář Sebe-vědomý spisovatel, který proběhl v sobotu 14. března. Sešly jsme se v malé skupině čtyř žen (tři autorky a já) a už během semináře jsme se shodly, že jsme si sedly.
Odvaha poprvé někomu přečíst své dílo
Všechny tři účastnice přišly s tím, že to pro ně bude úplně nová zkušenost – ještě nikdy neprezentovaly své texty před neznámými lidmi.
Jedna z žen sice před lety publikovala články v časopisu a má za sebou i úspěchy v literárních soutěžích, dosud ale svá beletristická díla nečetla veřejně a odbornou zpětnou vazbu nedostala.
Další dvě ženy zatím měly zkušenost jen s přátelskou kritikou svých nejbližších. Přečíst ukázku tak pro ně byl zásadní krok mimo komfortní zónu.
A zvládly to skvěle!
V této části programu jsme také otevřely důležité téma:
👉 jak pracovat s kritikou
👉 jak rozlišit, která zpětná vazba má v dané fázi smysl
Protože v určité fázi tvorby stačí recenze betačtenáře.
A v další už je důležité odborné hodnocení, které text (i autora) skutečně posune.
Tři příběhy, tři autorské cesty
Všechny tři účastnice přinesly silné příběhy. Dva z nich vycházely z vlastního prožitku, jeden byl smyšlený.
- Jedna z autorek začala psát, aby se vyrovnala s těžkou životní etapou. Ráda by jednou předala svůj příběh dál – jako inspiraci pro ženy, které procházejí něčím podobným.
- Druhá žena deníkovou formou zachytila svou zahraniční cestu za vzpomínkami na dětství. Zápisky, které původně vytiskla na památku pro rodinu, by ráda rozpracovala do knihy. V ní chce zachytit cestu jako proces, během něhož se vyrovnávala s určitými životními okolnostmi.
- Třetí účastnice píše fikci. Smyšlený příběh, ale lidsky velmi silný. Na seminář přišla hlavně pro zpětnou vazbu a nasměrování další tvorby.
Díky přátelské zpětné vazbě z nich postupně opadlo napětí. A zároveň zjistily, že jsou se svou tvorbou mnohem dál, než si dosud byly ochotné připustit.
Malá skupina jako bezpečný prostor
Mým záměrem bylo pracovat v malé skupině – aby každá dostala svůj prostor pro spisovatelské i osobní sdílení.
Nakonec jsem byla ráda, že skupina byla ještě menší, než jsem původně plánovala.
-
- Měly jsme víc prostoru jít do hloubky.
- Věnovat se konkrétním textům i otázkám autorek.
- A především – ženy se na sebe navzájem snáz naladily a podle svých slov se cítily bezpečně.
Umělá inteligence: pomocník, nebo past?
Na semináři přišla řeč i na umělou inteligenci. Zajímalo nás, kde jako kritik a rádce může pomoci – a kdy je naopak na škodu.
Na konkrétním příkladu jsme si ukázaly, že její tendence přizpůsobovat text aktuálním trendům může vést k tomu, že příběh začne působit… trochu instantně.
Moje doporučení tak znělo:
👉 nechat si poradit je v pořádku
👉 ale důležité je rozvíjet vlastní cit pro vyprávění
👉 a důvěřovat vlastní intuici
Co si účastnice odnesly?
Dobrou čokoládu. A propisku. 
Ale hlavně:
-
- konkrétní doporučení pro další práci s textem
- větší jistotu
- vědomí, že jejich příběhy mají smysl
- a odvahu pokračovat dál
A víte, co jsem si odnesla já? Kytičku – od jedné z účastnice. Ale hlavně dobrý pocit z příjemně stráveného dne se třemi nadějnými autorkami.
A co vy a vaše spisovatelská dráha?
Taky něco píšete? Máte text v šuplíku?
Sbíráte odvahu sdílet ho s ostatními?
Nebo přemýšlíte, jestli to má vůbec smysl?
Udělat první krok bývá nejtěžší.
I ženy z mého semináře sbíraly odvahu, než si řekly, že do toho půjdou.
A pak najednou jejich představy dostaly jasnější, a hlavně realističtější podobu.
Chcete to zažít taky?
Další seminář by mohl proběhnout v říjnu (zatím to zvažuji).
Ale nemusíte čekat.
Udělat si jasno, získat větší sebejistotu a další směr můžete kdykoliv.
Ráda vám pomůžu – třeba v rámci jednorázové konzultace, hodnocení rukopisu nebo ve svém mentoringovém programu.