Ať už byl z organizačního hlediska letošní rok jakýkoli, jsem ráda, že se přes všechny obtíže vydařila řada besed, hlavně ve školách. Některé se sice přesouvají na příští rok, ale aspoň se mám pořád na co těšit.
Jarní měsíce byly sice „onlinové“, ale i to byla zajímavá zkušenost a pro mě, paní učitelky a snad i pro děti na distanční výuce příjemné zpestření nevšedně všedních dnů.
Osobní setkání jsou ale nade vše. Všem pedagogům i žákům, potažmo i rodičům, chci tímto moc poděkovat za vřelá přijetí, krásné zážitky a dárky, které jsme si s Dixinkou z besed odvezly! Snad nebylo školy, do které bychom se v budoucnu nerady vracely.
Snad to nevyzní na úkor ostatních škol, ale je jedna, kterou s dovolením zmíním zvlášť, protože to byla po všech stránkách nevšední akce. Nevšední škola vyžaduje nevšední akce.
Děti, Pivoňka, pivo, pivovar…
Foto: Žaneta Vojtíšková
Na konci listopadu jsme se s Dixinkou podívaly do Chříče na Rakovnicku, kde je úžasná komunitní škola Pivoňka. Strávily jsme tu celý školní den a v každé třídě jsme měly trochu jiný program. V jedné jsme ponejvíc mluvili o vodicích a asistenčních psech, v jiné o knížkách, starší žáci se pak v návaznosti na svůj školní projekt zajímali o specifika komunikace s lidmi se zrakovým postižením, potažmo i o komunikaci mezi nevidomým a vodicím psem, během odpoledního vyučování jsem pak malinko „vypomáhala“ v redakci školního časopisu při tvorbě vánočního čísla.
Jako výslužku jsem dostala vynikající cider a pivo Vinnetou z místního pivovaru, který je hnacím motorem komunitního a kulturního života v Chříči. Také škola Pivoňka je s jeho existencí provázaná – má v něm své zázemí, školní jídelnu atd. Jednou z mnoha přidaných hodnot chříčského pivovaru je i to, že jde o sociální podnik, který zaměstnává lidi s různým typem handicapu.
Dopisy od čtenářek
Tenhle týden mě vysloveně dojaly dva dopisy, které jsem z Pivoňky obdržela. Poslaly je dvě žákyně (kamarádky), které si ode mě v návaznosti na mou návštěvu objednaly knížku Klárka a vodicí pes Daisy.
