Jsme na začátku něčeho nového. Děje se toho kolem nás tolik, že už nevíme, čemu věřit a čemu ne. Největší problém přitom spočívá v tom, že se při rozhodování necháváme ovlivňovat moderními technologiemi a nezřídka se chováme iracionálně. Příčinami, souvislostmi a důsledky toho všeho se zabývá Rachel Botsmanová v knize Komu se dá věřit.
Populárně naučné knihy si vytvořily pevné místo na knižních pultech a v knihovnách čtenářů. Společnost se vlivem řady faktorů rychle mění, pročež mnohdy nestačíme sledovat, co se kolem nás děje, nebo chceme porozumět příčinám toho všeho. Kniha Rachel Botsmanové s názvem Komu se dá věřit odpovídá na jednu z mnoha otázek, a sice kde se v nás bere důvěra v neznámé a proč naopak ztrácíme důvěru v zaběhnuté systémy.
Hodnocení letí, někdo bez něj nenakoupí
Komu se dá věřit
Rachel Botsmanová je expertkou na vliv nových technologií na lidské chování. Ve své knize se zabývá např. otázkou, čím to je, že si po celém světě získaly tak nebývalou oblibu služby jako Uber nebo Airbnb, přesto, že mohou skýtat řadu nebezpečí. Jak to, že se lidé nebojí nasednout do auta cizího člověka, i když v médiích koluje zpráva, že řidič dané služby v posledních dnech zavraždil už několik cestujících? Čím to je, že jsou lidé ochotni přijmout nocleh u úplně cizích lidí na druhém konci světa, nebo naopak, že našinec je ochoten poskytovat ubytování ve vlastním bytě naprosto cizím lidem? Na druhou stranu je zde patrná jasná ztráta důvěry např. v média, státní instituce a zaběhlé systémy. Co se to s naším vnímáním děje?
Podle Rachel Botsmanové jsou příčinou právě moderní technologie, které obecně silně ovlivňují naše chování. Nastolily éru, jak Botsmanová říká, distribuované důvěry, která potlačuje důvěru vytvořenou na základě standardních společenských vazeb. Co to znamená? Vezměte si např. některou z uvedených služeb – Uber nebo Airbnb. Na jakém principu fungují? Na hodnocení uživatelů, případně na oboustranném hodnocení, uživatelů i poskytovatelů služby. Každý, kdo si chce službu objednat, nebo třeba váhá nad tím, jestli jí má využít, si pak může přečíst recenze. A není pochyb, že když máte tři, pět a více pozitivních recenzí, získáte k dané službě důvěru.
Rachel Botsmanová se ale nezabývá jen přepravními, ubytovacími, seznamovacími a jinými službami, ale sdílenou ekonomikou obecně a např. i kryptoměnami. Popisuje pozadí jejich vzniku a fungování, se zakladateli některých z nich dokonce sama hovořila, nebo alespoň připravila zajímavý medailon o jejich životě a o tom, jak se z nich takřka přes noc stali miliardáři – a to vše jen díky tomu, že věděli, jak si získat důvěru uživatelů svých produktů.
Distribuovaná důvěra – přestáváme věřit lidem, zato věříme technologiím
Autorka knihy v deseti kapitolách přibližuje mezilidskou důvěru v souvislostech historie i dneška. Vysvětluje, že na počátku byla důvěra lokální, na níž fungovaly menší komunity, uvnitř kterých se lidé navzájem znali. Následně přišla důvěra instituční, jež se začala vyvíjet spolu s institucemi, státními aparáty, později se značkami apod. – právě tento druh důvěry umožnil průmyslu a obchodu překonat hranice nejbližšího okolí a rozšiřovat se napříč státy i kontinenty. Třetím typem důvěry je již zmíněná důvěra distribuovaná, která se rodí právě v těchto letech. Rachel Botsmanová ji označuje za revoluční, protože přestáváme věřit jiným lidem, zato důvěřujeme online nástrojům a platformám.
Bodování uživatelů jako kádrování občanů totalitních států
Jak říká podtitul knihy, moderní technologie nás na jednu stranu sbližují, na druhou nás ale zase rozeštvávají. Příkladem jsou služby (např. seznamky), kde se lidé navzájem hodnotí dle sympatií. Kam až to může zajít? Co když někdo někomu bude chtít záměrně poškodit pověst?
V souvislosti s touto otázkou mně osobně nejvíc zaujala kapitola s názvem Bodujeme, která pojednává o hodnocení osobnosti jiných lidí prostřednictvím online nástrojů. Může to vypadat nevinně, prostě jen ohodnotit jiného uživatele, je-li důvěryhodný a můžete s ním obchodovat nebo navázat osobní kontakt, jenže je to velmi snadno zneužitelné. Vezměte si kupříkladu, že byste žili v totalitním státě a hodnocení vaší osoby sloužilo státnímu aparátu k tomu, aby mělo přehled, jestli se chováte jako příkladný a loajální občan a zasloužíte si takové benefity, jako je vzdělání, dobrá práce, cestování do zahraničí apod. Bodovali by vás příbuzní, přátelé a kolegové a vy zase je. Museli byste si ale dávat pozor, jestli hodnotíte správně, protože ohodnotit pozitivně někoho, kdo má nějaký ten vroubek, znamená poškodit i sebe samého.
Zdá se vám to jako utopie? Přesně takový systém je nyní ve zkušebním provozu v Číně. Zde je ukázka z knihy:
Klikněte pro zvětšení.
Kromě toho, že kniha obsahuje spoustu zajímavých faktů a myšlenek, je také velmi čtivě napsána. Nejedná se o žádnou suchopárnou odbornou literaturu, ale jednu z publikací, které by měly patřit k povinné četbě moderního člověka – patří totiž k těm, které pomáhají uvědomit si souvislosti a možná nebezpečí, jimž bude lidstvo čelit, pokud se nechá moderními technologiemi „zblbnout“.
Rachel Botsmanová (1978) vyučuje na Saïdově ekonomické fakultě univerzity v Oxfordu. Napsala již několik knih. První s názvem What‘s Mine Is Yours (2010) pojednává o konceptu tzv. „kolaborativní spotřeby“, jejž označil Časopis Time za jednu z „deseti myšlenek, které změní svět“. Rachel Botsmanová je žádanou řečnicí – kromě popularizačních přednášek TED vystupovala např. na Světovém ekonomickém fóru. Svými články pravidelně přispívá do The New York Times, The Guardian, Wired a dalších novin.
Rachel Botsman: Komu se dá věřit
Název originálu: Who Can You Trust?
Host, 2018
320 stran, brožovaná.
Foto: nakladatelstvihostbrno.cz, Flicker (Some Rights Reserver)