Knížka o Natálce, které se svět obrátit vzhůru nohama

Tímto bych vám ráda představila svou novou knížku – Natálka a svět vzhůru nohama.

Příběh začíná v den Natálčiných osmých narozenin. Natálka ve třídě rozdává bonbóny a je nadšená z nenadálé přízně spolužáků, kteří ji jinak moc neberou. Vypadá to, že by ji mezi své „gardedámy“ mohla přijmout i Justýnka – taková nekorunovaná třídní královna. Jenže ten výjimečný den se Natálce pokazí, když po návratu ze školy zjistí, že se tatínek odstěhoval.

Natálce se změní život. Chybí jí táta, ale má na něj zároveň trochu zlost, že je s mámou nechal samotné. K tomu maminka musí trávit víc času v práci a nemůže se jí věnovat tolik jako dřív. Ve škole se Natálce nedaří a udržet si Justýnčino přátelství taky není jednoduché. Naštěstí je tu sympatická spolužačka Saša, se kterou si docela začínají rozumět. Saša jí dokonce pomáhá udobřit si Justýnku, jenže Natálce na tom přestává záležet – uvědomí si, že právě Saša jí svou snahou pomoci prokázala, že je mnohem lepší kamarádka. Navíc má Saša podobné starosti – bydlí jenom s tátou, protože máma žije v zahraničí. A taky jezdí na koni, což se Natálce moc líbí. Doufá, že se na jízdárnu někdy dostane s ní.

Natálka se mezitím seznamuje s tátovou novou rodinou. Teta Kamila, tatínkova nová paní, je hodná a přátelská, ale Natálka si těžko zvyká na jiný režim. Krom toho je tu Kamilin syn Borko, který je každým coulem svéráz a Naty má spíš za ufňukanou malou holku. Natálka ale pod slupkou „drsňáka“ začne objevovat jeho citlivou duši – najednou to vypadá. že by si vlastně taky mohli docela rozumět…

Co děti a problematika rozvodu rodičů?

Proč jsem napsala příběh právě na tohle téma? Protože ve svém okolí vidím spoustu takových Natálek a Borků. Když jsem za svou redaktorkou ve Fragmentu s tímhle námětem přišla, bezvýhradně ho přijala s tím, že je to určitě dost častý fenomén, o kterém by se s dětmi mělo mluvit.

Ačkoliv knížka vznikla do edice Čteme s radostí a je určena dětem, které už jsou schopné číst samostatně, psala jsem ji tak trochu i pro dospělé. Pro větší pochopení jsem se snažila co nejlíp nastínit emoční rozpoložení dítěte, kterému se svět rozpadne na dva světadíly, mezi kterými samo musí přecházet a zároveň fungovat jako spojka. Není to však jen ten rozpad, ale i vnímání napětí ve vztazích mezi dospělými a další problémy, které děti musejí řešit. Mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik starostí mají – prostě proto, že nám ty jejich v porovnáním s našimi „dospěláckými“ přijdou malicherné. Ale pro malou duši není malého problému, tím spíš, když jde o potíže se začleněním se do kolektivu (což je i případ Natálky). Znamená to, že starosti dospělých i jejich vlastní se u dětí sčítají a znamenají obrovskou zátěž a brzdu dalšího rozvoje.

Paní učitelka, která měla ke knížce připravit pracovní listy, se vyjádřila v tom smyslu, že s dětmi radši chce číst pozitivní knížky a že tuhle by děti měly číst jedině pod dohledem psychoterapeuta. Osobně si nemyslím, že by to bylo takové „psycho“, aby z toho děti musely mít nějakou újmu, což mi potvrdila řada mých známých, kterým jsem rukopis dala přečíst a ostrou kritiku pedagožky s nimi probírala. Mezi těmi známými byly i učitelky, které se naprosto shodly na tom, že s dětmi je potřeba o problematice rozpadu rodiny hovořit, tím spíš, když nadpoloviční počet žáků v jejich třídách tvoří děti z rozvedených manželství. Potěšila mě i jejich zpětná vazba, že knížka je napsaná citlivě, dětem srozumitelně a rozhodně nejde o horor, ze kterého by malí čtenáři nemohli spát.